Do roka a domů

středa 20. srpen 2014 07:40

Den se se dnem sešel a řekly si, že už je čas. Jáva je stále ještě červeno-bíle vyšňořená z oslav 69. výročí samostatnosti, ale já už musím domů. A upřímně, nechce se mi. Tahle země způsobuje zvláštní závislost, kterou lze jen těžko popsat. 

Poslední měsíc utekl jako voda, tak jsem vám bohužel nestihla popsat atmosféru oslav konce ramadánu – nejdůležitějšího muslimského svátku Idul Fitri nebo jak jsem si během jednoho dne zamilovala město jménem Surabaya. Za zmínku stála i desetikilometrová kolona náklaďáků a autobusů na hlavním tahu Semarang–Jogja způsobená jaksi samovolně, bez nehody, jen tak – a místňáci v klidu a trpělivě čekali, případně pospávali a nikdo se nerozčiloval. Někdy snad taky uvidíte (alespoň na fotkách), jak krásně umějí blbnout indonéské děti při soutěžích kolem oslav 17. srpna. A jaké to je, stát přesně na stejném místě jako Kosťa Biebl před 88 lety, když pořizoval fotku, která mi rok lámala hlavu? I o tomhle zážitku z obskurního komplexu umělých jeskyň v Cirebonu bych chtěla napsat. Každý den na Jávě by vydal na samostatnou kapitolu.

Čas bez času, s časem o času

Nedařilo se mi psát tak často, jak jsem chtěla. Zalézt si někam do koutka jen s notebookem, když cestujete nebo máte společnost, není ani snadné, ani slušné a ani se mi nechtělo. S přáteli – ostatními studenty, návštěvami z Čech i s místními – jsme otáčeli další stránky téhle fascinující, nekonečné knihy jménem Indonésie. Přemýšlím, jestli mě něco baví víc. 365 dní v Indonésii, to je rok intenzivního pocitu, že žijete.

Spousta mých článků zapadává jedničkami a nulami v „rozepsaných“. Čekají na svůj čas, a ten je, jak už víte, veličina velmi relativní. V Evropě se časem řídíme. V Indonésii se čas řídí námi. A proto žít jam karet (gumový čas) s přívažkem úsměvů z Asie bude v Praze moje největší výzva. Neznamená to chodit všude pozdě. Znamená to žít tak, abych věděla, že žiju. Zkrátka na to pravé psaní a ostatní životně důležité veličiny musí být ten pravý čas.

Pojedu jednou na dalekou Jávu

Druhým veršem slavné Kosťovy poetistické básně S lodí jež dováží čaj a kávu jsem pojmenovala svou výstavu o jeho cestě, kolem níž mi visí stále mnoho otazníků. Ale už dnes můžu tabla obohatit o spoustu zjištění a fotek. Jak ale přenést zážitky z objevů? Vstoupila jsem jednou do „opravené“ ruiny jedné budovy Taman Sari v Jogje, a rázem bylo jasno. Je to on, ten zarostlý rozpadlý dům z jedné Kosťovy fotky, který mi tak dlouho vrtal hlavou. Ale proč si básník nevyfotil tu překrásnou bránu téhož komplexu? Kde pobýval v Jogje a jak dlouho? Jaké batiky tehdy přivezl? Pátrání pokračuje. Jen Jáva už pro mě není tak daleká.

Konstantin Biebl a jeho fotky, poznámky a texty mě prováděly po ostrově, ale i na cestě k poznání javánské duše. „Javánci jsou strašně pověrčiví“, napsal tehdy v jednom z textů. Nic se nezměnilo od té doby. Tak třeba: Je-li batole často nemocné, může to být tím, že nemá vhodné jméno. A tak ho přejmenovávají tak dlouho, dokud není zcela zdravé. Kosťa by měl radost!

Ze všech jeho textů srší fascinace vším, co tu viděl a zažil. A taky kritika toho, co zažívali Javánci pod nadvládou Holanďanů. Za těch šest týdnů si nemohl docela zvyknout na zdejší klima a kulturu, přesto ho jeho pobyt ovlivnil do konce života. Avizovanou knihu „Jáva“ sice nevydal, ale možná právě batika z Cirebonu byla to poslední, na co ve svém bytě na Výtoni pohlédl, než vyskočil v roce 1951 z okna.  

Odpusťte mi ten patos

Vracím se domů, do města bez slepic a kuřátek, bez warungůbecaků a koček s krátkými ocasy. Žádné rozestavěné domy, motorky ani vysoké příčné prahy, smradlavé kanály ani sušící se prádlo vedle nekonečného provozu silnice. Vracím se do země, kde si spousta lidí myslí, že muslimové jsou nebezpeční a pravděpodobně teroristi. A mně budou chybět pětkrát denně muezíni a mešity a diskuse o islámu s mými muslimskými přáteli. Děsí mě česká xenofobie a taky pesimismus a nadávání v hospodě u piva. A taky kyselý ksichty. No nejsme v tom světoví přeborníci?

Vracím se a těším se na spoustu věcí, které tu nebyly dost dobře možné. Začnu zase chodit (na motorce člověk neuvěřitelně zleniví), budu moci bez obav jíst syrovou zeleninu, pít kohoutkovou vodu, třídit odpad, a jezdit městskou dopravou a libovat si čerstvý pražský vzduch. Budu si moct sednout do parku nebo třeba na ulici a nikoho to nebude zajímat, nikdo se mě nebude na nic ptát, fotit si mě ani si o mně šuškat s ostatními. Budu se zase prohánět s turisty na dvou kolech Stověžatou a vyprávět o krásách naší země. Ale co to! Z Petřína se kouří, na jeho svazích právě sázejí rýži, na Hradčanech se tyčí Prambanan a v centru Starého města – je to on! Gereja Blenduk, jako by z Kota lama v Semarangu vypadl. Pár kroků od něj si denně můžete vsadit na svého kohoutího favorita.  

Jáva je plná duchů a kouzel. To vám potvrdí každý, kdo viděl východ slunce na Bromu nebo Merapi, kdo pocítil sílu oceánu na pláži Parangtritis, kdo se v noci procházel starým městem v Semarangu nebo zavřel oči při javánském gamelanu. Asi něco z toho postihlo i mě. A tak se mě, prosím, neptejte, co bylo za ten rok nejlepší. Budu totiž muset říct, že to byl právě ten pocit, že jsem tu doma. Ale uvidíme, co udělá terapie rodinou, přáteli a černým čtyřnožcem. Třeba to nebude tak zlý.

No nic, přátelé, musím už letět. Brzy na viděnou u pana Havla nebo jinde.

 

Michala Tomanová

MíšaDěkuji za přízeň23:0423.8.2014 23:04:52
Vašek VašákNikdy jsem nebyl takhle dlouho pryč z domova06:5521.8.2014 6:55:40
WonosoboŠtastnou cestu.02:0421.8.2014 2:04:19
BLANKAMichalo, vaše pocity přesně chápu,22:2120.8.2014 22:21:52
SvatavaMichalo, vaše pocity12:4020.8.2014 12:40:46

Počet příspěvků: 5, poslední 23.8.2014 23:04:52 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Michala Tomanová

Michala Tomanová

Toulám se po Jávě. Sama a s těmi, kdo chtějí poznat její kouzlo. Pokud tu zrovna nejste se mnou, provedu vás slovy.

Ochutnávám život v Indonésii a pídím se po dávných návštěvnících z naší kotliny. Občas o tom píšu. A sbírám momentky.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Pošlete mi vzkaz

Zbývá vám ještě znaků. Je zakázáno posílat reklamu a vzkazy více bloggerům najednou.